Lukáš Hejda - Klub Legend. Co to pro tebe znamená?

Je to krásná meta. Pro mě je to ocenění dlouholeté práce. Jsem moc rád, že jsem to stihl, protože poslední kroky nebyly úplně jednoduché.

Víš, do jaké společnosti jsi se vlastně dostal?

Přibližně tuším. Nevím, kolik přesně je tam hráčů. To bych lhal. Ale jsou tam slušná jména.

Nedávno vstoupil do Klubu legend trenér Miroslav Koubek. Bavili jste se spolu o tom, že jsi ho nyní doplnil?

Popravdě jsme se o tom nebavili. Ani jeden z nás podle mého nevěděl, že máme na sebe takovou návaznost. Takže to byla taková hezká náhoda.

Nyní jsi oficiálně v Klubu legend a zároveň jsi i legenda Viktorky. Souhlasíš?

Když to říkáš. (směje se) Za Plzeň hraju třináctou sezónu, což je dlouhá doba. Vážím si toho, že můžu být v takovém klubu. Prožil jsem tady krásné úspěchy a zápasy, na které rozhodně nezapomenu.

Máš nějaký výjimečný zážitek během této dlouhé cesty?

Všechny zápasy jsou pro mě výjimečné. Bylo by pro mě těžké vyzdvihnout pouze jeden. Všechny vyhrané tituly nebo zápasy v Lize Mistrů byly nezapomenutelné. Nicméně kdybych opravdu musel něco vytáhnout, tak to pro mě byl rok 2022. Tato sezóna byla absolutně top.

Byl jsi v tom roce ve své životní formě?

Podle mého ano. Dal jsem mnoho branek a balóny mně lepily. Myslím si, že to byla zároveň i moje první sezóna v roli kapitána. Všechno si dokonale sedlo. Takže rok 2022 za mě jednoznačně nejlepší.

Napadlo tě při příchodu do Viktorky, že se jednou staneš jejím kapitánem?

Nechci, aby to vypadalo špatně, ale v té chvíli jsem si říkal, že vydržím ve Viktorce třeba 3 roky. Potom jsem viděl, jak se pan Šádek choval k hráčům, a jak kabina drží pospolu. V ten moment jsem si uvědomil, že by bylo hezké hrát v Plzni delší dobu, ale třináct let jsem vůbec nečekal.

Vzpomeneš si na svůj první ligový zápas?

Ano, to bylo ještě ve Spartě po boku Romana Hubníka. Můj osudový kolega, osudový stoper. Na něho rád vzpomínám.

Podle statistik máš 300 ligových utkání a 30 gólů, což vypovídá o tom, že se trefíš každý desátý zápas. To na stopera není vůbec špatná bilance.

Není, ale těch gólů jsem mohl dát klidně víc. Chodím často na standardky. K mé spokojenosti mohlo v kolonce svítit číslo čtyřicet.

V pohárovém utkání proti Ústí jsi se zranil. Zatrnulo ti, že by se mohlo jednat o něco vážného a nedosáhnout tak vytouženého milníku 300 zápasů?

Nebyla to úplně moje první myšlenka, ale napadlo mě to. V létě jsem si říkal, že mně chybí jenom šest zápasů. To si v klidu odehraju. Jenomže se na mě začaly lepit zranění a trochu jsem se bál, jestli se mi to vůbec podaří.

Co na takový úspěch říkají doma?

Manželka s dcerou mi pogratulovali. Já to beru. Mají doma legendu. (směje se) Samozřejmě si dělám srandu. Celé věci jsme se zasmáli. Podporují mě, čehož si nesmírně vážím.