Trenére, v neděli oslavíte 300. zápas a vstoupíte do Klubu legend. Co to pro Vás znamená?

Je to samozřejmě příjemný pocit. Jde o vyvrcholení nějaké cesty, která pro mě nebyla jednoduchá. V tuto chvíli trvá okolo čtyřiceti jedna let. Na tu dobu se zdá, že těch zápasů je málo. Nicméně je to z toho důvodu, že jsem se musel prokousávat až skoro k šedesátému věku, abych dostal šanci trénovat ligová mužstva. Předtím jsem byl například asistent v Chebu, ale ta velká šance přišla až na Baníku Ostrava, kde mi bylo již padesát osm let. Nejspíš jsem si musel ty duely vybojovat. Mám odtrénováno stovky zápasů na úrovni druhé ligy, třetí ligy i divize. Je jich opravdu hodně. Takže je to pro mě určitý pocit zadostiučinění.

Vy jste byl v mládí výborný brankář. Jaký byl impuls vydat se na trenérskou dráhu?

Já jsem to již jako hráč cítil, že bych se tou cestou mohl vydat. V mládí ještě jako hráč Sparty jsem se přihlásil na dálková studia fakulty tělesné výchovy a sportu, protože jsem si říkal, že by se mi to mohlo hodit. Po jejím absolvováním, a také kvůli nepříjemnému zranění kotníku, jenž ukončil moji hráčskou kariéru, a naopak urychlil tu trenérskou.

Nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, že jste myslel i na studium, a nejen na fotbalovou kariéru, souhlasíte?

Ano. Doporučuji to každému svému hráči. Pokud jde vše dobře a zranění se vám vyhýbá, tak kariéra může být dlouhá třeba patnáct let. V opačných případech to může být o poznání méně, což uteče velmi rychle a mnoho hráčů potom neví co dál. Takže i z mé vlastní zkušenosti jim to doporučuji.

Je výhoda mít za sebou i hráčskou kariéru?

Určitě je. Já jsem byl brankář Sparty v první lize a Kladna ve druhé lize. Je to zkušenost, když dokážete navnímat atmosféru a cit pro kabiny. To je pro vás velkým přínosem.

Když se vrátím k tomu 300. zápasu. Díval jste se, do jaké společnosti v Klubu legend vstupujete?

Popravdě netuším, jaké je tam přesné pořadí. Vím, že je na čele Petr Rada, kterému je zapotřebí uznat velký obdiv. Já jsem samozřejmě rád, že budu něčeho takového součástí.

Když se zpětně ohlédnete. Jak se podle Vás fotbal za ty roky vyvinul?

Ohromně. Za tu dobu se změnil obranný přechod. V dnešní době je důraz na silný presink. Celkově se navýšila intenzita hry. Hráči se nyní neobejdou bez velkého běžeckého fondu, který může být v zápasech rozhodující.

Máte nějaký zahraniční klub nebo trenéra, který Vás inspiruje?

Samozřejmě nemůžu říct, že bych někoho úplně kopíroval. Snažím se celou svoji kariéru vycházet ze svých vlastních metod, zkušeností a poznatků. Pokud bych však měl říct jedno jméno, které mě zaujalo, tak to byl například Antonio Conte. Nebo Carlo Ancelotti. 

Máte v hlavě vysněný ještě nějaký evropský tým, se kterým byste se chtěl utkat?

Pokud budu vycházet z Evropské ligy, kterou momentálně hrajeme, tak nejvíce mě upoutává Manchester United. Ostatní celky nejsou tak zvučný jako on, velmi kvalitní, ale cítíme, že souboj s Manchesterem bude něco extra.

Co pro vás znamená evropská série 25 zápasů bez porážky v základní hrací době?

Když se zamyslím, jak jsme tomu došli, tak je to určitě zásluha vývoje tohoto mladého a talentovaného mužstva. Hráči to uchopili za správný konec a několikrát ukázali zarputilost jít si za tím. Největší zásluha je to našich hráčů, výborného realizáku a celého týmu! Tuto výbornou spolupráci bych chtěl vyzdvihnout, není to jen o hlavním kouči.