Když se řekne Razgrad, co se ti vybaví jako první?

„Obrovské tréninkové centrum. Moderní zázemí. Přiblížil bych

to asi k tomu co máme třeba my v Luční ulici, perfektní podmínky.“

Když se podíváš na aktuální kádr Ludogortse, kolik hráčů

poznáváš?

„Momentálně je v něm asi čtyři nebo pět hráčů, kteří tam hráli za mého působení v klubu.“

Až se potkáte, pozdravíte se?

„Samozřejmě, pokud na sebe narazíme, určitě něco prohodíme a pozdravím se se. Přeci jen jsme spolu strávili rok.

Na koho bys upozornil?

„Prakticky na všechny útočníky, jsou to cizinci a asi jen jeden Bulhar, tato útočná síla týmu je obrovská. Takže určitě toto bych vyzdvihl.

Jak to bylo po jazykové stránce?

„Babylon. Asi třináct národností. Zápasová příprava se vedle ve třech jazycích, překládalo se vše do bulharštiny, angličtiny a portugalštiny. To tam pravděpodobně zůstalo.“

Využíváte během přípravy na zápas právě tyto tvé

zkušenosti?

„Už je to pět let, co jsem v Ludogortsi působil, jak jsem říkal, zbylo tam maximálně pět hráčů z původního kádru. Takže to nám asi úplně nepomůže. Znám tedy spíš prostředí, takže kdybychom jeli na zápas k nim, ale bychom toho využili více. Ale samozřejmě na utkání budeme maximálně nachystáni, informací máme dost.

Ludogorets navíc vyměnil trenéra.

„Samozřejmě jsme to zaznamenali. Tím, jak nepostoupili do Ligy mistrů a vypadli s Karabachem, vedl tým několik zápasů asistent a nyní přivedli nového kouče. Samozřejmě to znamená, že budou trochu nečitelní, odehráli pod ním o víkendu pouze jeden zápas.

Bude dnešní souboj pro tebe specifický?

„Řekl bych, že ani ne. Beru to jako každý jiný zápas a budeme ho chtít vyhrát. Do toho s tím jdeme.“

Jak vzpomínáš na poslední vzájemný souboj z roku 2016?

„Hrálo se o Ligu mistrů, první zápas v Sofii jsme prohráli dva nula. Doma jsme pak remizovali dva dva a bohužel vypadli.“

Co udělat proto, abychom tentokrát uspěli?

„Hrát lépe než soupeř. Věřím, že máme mužstvo na to, abychom Ludogorets porazili. Jak je znám a jak znám bulharskou ligu, mají výborné individuality, ale kolektivní taktiky jim úplně nevoní. Řada hráčů se tam přijde ukázat, upozornit na sebe a třeba se prodat někam dál. Ale my se musíme dívat hlavně na sebe a dát do toho zápasu všechno.

Bude naší výhodou domácí prostředí a fakt, že naši fanoušci vytvoří bouřlivou atmosféru?

„Ano, určitě. V Razgradu moc fanoušků na fotbal nechodí. Nemají takovou tradici ani fanouškovskou základnu, ani moc nějaké kotelníky. To bude naše velká výhoda.“

Byli jste v Bulharsku trochu trnem v oku?

„Dá se to tak říct. Nemají takovou tradici jako CSKA či Levski Sofia.“

Jaký byl vlastně život v Razgradu?

„Je to malé třicetitisícové město. My jsme trávili prakticky veškerý čas na báze v tréninkovém centru. Navíc byla doba covidu, to bylo hodně složité. U moře jsme moc času nebyli. (směje se). Ale musím říct, že třeba gastronomie tam byla vynikající, na tu rád vzpomínám.