Matúši, jsou to čtyři roky, co ses stal trenérem brankářů…

V zimě už to bude pět let. Ten čas docela letí, že?

Láká tě ještě někdy během zápasu vrátit se do brány?

Jenom ojediněle. Když se člověk dobře cítí a nic ho nebolí, tak je jasné, že vás ta myšlenka občas napadne. Ale nakonec si člověk stejně řekne, že tuto etapu mám již za sebou. 

Napadlo tě vyzkoušet si zápasy například v nižších soutěžích?

Popravdě ani ne. Jak jsem zůstal pořád ve fotbale na nejvyšší úrovni, jen jsem přešel k trénování, tak mě to ani nelákalo. Nepřemýšlel jsem o tom.

Na některých hráčích se konec kariéry fyzicky projeví. To není, ale tvůj případ, protože pořád vypadáš ve formě.

Snažím se. Udržuji se ať už v posilovně nebo s dětmi různě sportuji. Takže i nadále se snažím žít maximálně aktivně, hýbat se, sportovat, prostě se udržuju. (směje se) 

Jaké sporty baví vlastně Matúše Kozáčika kromě fotbalu?

Je toho hodně. Baví mě jízda na kole, ping pong nebo už zmíněné posilování. To jsou asi moje nejčastější aktivity.

Býváš během zápasu jako trenér nervózní? Dá se to srovnat s tím, když jsi stál sám v bráně?

Samozřejmě je to jiné. Na kluky na hřišti je kladený mnohem větší tlak. Na lavičce to určitě také hodně prožívám. Každý zápas. Když to vezmu z vlastní zkušenosti, tak si myslím, že ten tlak na lavičce a přímo na hřišti je prostě odlišný.

Kde hledáš inspiraci v trenérské branži?

Nejvíce je pro mě inspirativní zpětná vazba od kluků, brankářů, které mám na starosti. Potěší mě, když vidím, že předané věci na hřišti fungují. Když se klukům daří, jsou úspěšní, to je pro trenéra ta největší radost. Ani já nejsem výjimkou.

Na jaké brankáře ze světového fotbalu se momentálně nejraději díváš?

Mám víc favoritů, které rád sleduji. Obdivuji například Manuela Neuera, který se pořád drží mezi elitou. Dále se mi líbí z Manchesteru City Ederson nebo Liverpoolu Alisson. To jsou brankáři, na které se vždy rád dívám. 

Když sleduješ doma v televizi fotbal, pozoruješ více brankáře než ostatní hráče?

Jednoznačně brankáře. Mají to tak i naši brankáři. Když se spolu díváme na fotbal, tak se jednoznačně zaměřujeme na výkony gólmanů. Po gólu se mě i ptají, jestli to mohl brankář chytit apod. Takže ano rozebíráme to hodně, bavíme se o tom, sledujeme to.

Máš za sebou řadu velkých zápasů s Viktorkou. Předáváš tyto cenné zkušenosti svým svěřencům?

Pokud to jenom trochu jde, tak se snažím. Já pevně věřím, že mi tyto zkušenosti pomáhají v samotném trénování. A snažím se v maximální míře předávat je i klukům na hřišti.

Příští čtvrtek k nám dorazí Manchester United. Co poradíš naším brankářům?

Je to těžký a náročný soupeř. Jedná se o velké, světové jméno. My všichni budeme chtít odvést maximum, abychom to doma zvládli, a co nejlépe se připravili. Tomu bude odpovídat i naše příprava. Ale detaily si nechám pro sebe. (směje se) 

Jak vnímáš viktoriánskou sérii 25 zápasů v Evropě bez porážky?

Není to vůbec jednoduché být úspěšný, zápasy v Evropě jsou všechny nesmírně vyrovnané. Sami vidíte, jak silné máme soupeře v Evropské lize. Ta série je obdivuhodná a jsme zvědavý, jak dlouho nám vydrží. Cílem je samozřejmě, aby to bylo co nejdéle.

Hrajeme prakticky každý třetí den. Jak zvládáš náročný program v pozici trenéra?

Není to nic snadného. Čas, který strávíme nad přípravou, je opravdu velký. Ať už jde o tréninky, cestování nebo samotné zápasy. Nebudu lhát, je to náročné. Ale dobré výsledky to všechno ulehčují, to se pracuje hned lépe!